Počátek osídlení oblasti sahá do pravěku. Legendární jeskyně Šipka o tom poskytla řadu unikátních dokladů. V historické době jsou první zmínky o osadách v níže položených oblastech Novojičínska. Základní podobu získala krajina osídlením během 12. a 13. století. Tehdy vzniká většina hradů, měst a obcí, které známe z mapy dodnes.
Kolonizace vrcholného feudalismu přivedla do kraje osadníky jak českého, tak německého původu, kteří vedle sebe žili po mnoho staletí bez pocitu rozdílu jazyka, postavení a uplatnění. Jednotlivá období vývoje zanechala na tváři měst, městeček i vesnic své stopy. Doba jejich založení se odrazila v zástavbě - Příbor, Brušperk i Místek mají náměstí typická pro období kolonizace 12. a 13. století, vesnice mají povětšinou řadovou zástavbu, provázenou původně lány, náležejícími k jednotlivým usedlostem.
Rozvoj řemesel a obchodu umožnil některým městům vystavět unikátní domy, dodnes dokládající zručnost renesančních a barokních stavitelů, zednických mistrů, štukatérů. Důraz kladený na víru se odrazil v mnoha slohových a lidových sakrálních stavbách - kostelích, kaplích, Božích mukách, hřbitovních kaplích. Rovněž interiéry kostelů svědčí o zručnosti řemeslníků. Zcela mimořádnými ukázkami řemeslné dovednosti jsou šlechtická sídla, ať již se zachovala ve svém původním rozsahu, nebo se dochovala jako ruiny - Starý Jičín, Hukvaldy, Šostýn. Náměstí a vesnice zdobí mnoho barokních soch, svědčících o zbožnosti lidu, i když podle počtu evangelíků, kteří využili nařízení Tolerančního patentu, bychom mohli v mnoha místech uvažovat o jakési podzemní síti českých bratří, či luteránů.
Počátek trvalého osídlení horské části Beskyd spadá do 17. století. V úzkých údolích při pramenech říček a bystřin byly zakládány nové osady a na svazích a hřebenech hor paseky, tj. sezónní nebo i stálá horská hospodářství. V 17. stol. byly založeny téměř všechny horské obce, jak je známe dnes. Frýdecké panství se rozšířilo o horské obce Staré Hamry, Krásnou, Morávku a Malenovice. Začátkem století vznikly na nejvyšších místech Beskyd nové pasekářské usedlosti, salaše nebo tzv. letoviska, na kterých se přes léto pásl dobytek. Při divoké Ostravici našli svůj domov osadníci nově založených obcí Čeladná, Ostravice a Pstruží a k nim se o sto let později připojila ještě i Bílá. Pod pěti vrcholky Radhoště se už v polovině 18. stol. rozložily Trojanovice.
Podobně tomu bylo na rožnovské a vsetínské straně Beskyd. Podle Valachů - kolonistů byl pojmenován jeden beskydský region Valašsko. Názvem Valach, Vlach pojmenovali Slované východní Romány, zhruba řečeno dnešní Rumuny. Ti se usidlovali ve vyšších polohách, v lesích, v javořinách, na volných pastvinách nebo na vykácených horských plochách, a to především proto, aby pěstovali "valašský" dobytek, ovce a kozy. Za to dostávali od feudálních pánů četné výsady a výhody, které neměl poddaný zemědělský lid v nížinách, museli však odevzdávat vrchnosti daň, většinou v naturáliích.
Měli i jakousi samosprávu a mohli nosit zbraň. Když vrchnost poznala jejich odvahu, zmužilost a nebojácnost, používala "věrných Valachů" k obraně zemských hranic - sbory portášů.
Od lidí z údolí se pastevci - Valaši lišili nejen svým společenským postavením, ale i způsobem života, zvyky, písněmi, obyčeji, kroji, stavbami, způsobem chovu dobytka a zpracováváním mléka. Zvláštní způsob chovu ovcí a koz, rozšířený v Karpatech a na Balkáně nazýváme salašnictvím. Ovce se vyhánějí přes letní polovinu roku na horskou salaš a pasou se na horských pastvinách.
Nejprůkaznější svědectví poskytují beskydské salaše. Slovo valach znamenalo zpočátku jen pastevecké karpatské zaměstnání, pastýře ovcí přišlé z Rumunska, později bylo přeneseno na všechny obyvatele žijící na moravsko-slovenských a slezsko-slovenských hranicích od pomezí těšínského knížectví až po hranice kraje uherskohradišťského. Jako název kraje se Valašsko objevuje u nás až v 17. nebo v 18. století. (Rumunské Valašsko vzniklo už před rokem 1500). Zakládání nových pastvin - polan - se dělo na úkor lesa.
V osmdesátých letech 18. stol. salašnictví i pasekářská kolonizace vrcholily, ale škody způsobené spásáním lesních porostů byly nedozírné. Lesní hospodářství vzniklo proto, že nastala veliká poptávka po dřevě, vyvolaná rozvojem průmyslového podnikání a stavebnictví. Hory dostaly svou novou tvář. Dřevo, jako výhradní materiál, bylo využíváno k výrobě všeho potřebného v domácnosti i v hospodářství. Naopak železné nářadí bylo tak vzácné, že se uvádělo v pozůstalostních spisech.
Až 18. a zejména 19. století začalo zdůrazňovat rozdíly mezi těmi, kteří jsou původu německého a tudíž mají výsadu vzdělání, možnosti přístupu k řemeslu, obchodu, podnikání a původu českého, který není rozhodně výhodou při vstupu do života. Často neurovnané národnostní poměry vyvrcholily v některých lokalitách zejména ve městské správě před 1. i před 2. světovou válkou. Nacionální německé hnutí, které přivedlo k moci Adolfa Hitlera, přivedlo ke strastiplnému životu nejen okupované etnikum české, ale také "vládnoucí etnikum německé", jež neslo následky odsunu až do hořkého konce.
Tato situace nebyla tak zřejmá v menších řemeslnických městech s převahou obyvatelstva českého původu - Kopřivnice, Štramberk, Příbor, Brušperk, Frýdlant, Místek, jako v průmyslových centrech - Fulnek, Nový Jičín, Frýdek.
Těšínsko a Jablunkovsko bylo v průběhu 19.století a v 1. polovině 20. století podrobeno zkoušce etnické snášenlivosti v ještě vyhraněnější podobě. Zdejší české a polské obyvatelstvo trpělo zdůrazňovaným rozdílným sociálním postavením Čechů, Poláků a Němců.
Období bezprostředně po skončení 2. svět. války se stalo na celém území dobou mnohdy až extrémních změn ve složení obyvatel měst, z nichž mnohá byla znovu osídlena. Poválečné trauma provázelo život v Novém Jičíně, Fulneku a Frýdku několik let. Jablunkovsko a Třinecko jsou stále typickými národnostně smíšenými oblastmi, kde vedle sebe žijí obyvatelé české, polské a slovenské národnosti.
Související informace :
Odkrytí Starých Hamer pod vodami Šance (2003)
Historie a současnost Bílého kříže (2005)